LEGISLATIVA

V této části webových stránek najdete rubriku „ Legislativa“, která obsahuje nejdůležitější zákony a nařízení týkající se šlechtictví, používání šlechtických titulů a celou oblast věnovanou státním znakům. Chtěli bychom takto podat obraz vývoje legislativy v našem státě počínaje rokem 1918 v těchto oblastech a umožnit Vám i lepší orientaci v těchto zákonech, které byste dlouho a s obtížemi hledali na internetu….

Zákon č. 61/1918 (ze dne 10.12.1918) jimž se zrušují šlechtictví, řády a tituly

Zákon č. 243/1920 (ze dne 10.4.1920), kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádův a titulů

Zákon č. 252/1920 (ze dne 30.3.1920), kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, ve znění zákona č. 269/1936 Sb., nařízení č. 222/1939 Sb. a vyhlášky č. 30/1945 Sb.

Zákon č. 268/1936 o řádech a titulech

Zákon č. 269/1936 o užívání vlajek, znaků, a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků a o opatřeních proti závadným označením

Vládní nařízení č. 220/1939 (ze dne 18.9.1939) , kterým se mění zákon ze dne 10.12.1918, č.61, Sb.z. a n. , jimiž se zrušují šlechtické řády a tituly, ve znění zákona ze dne 21.10.1936, č. 268 Sb. z. a n.., o řádech a titulech

Vládní nařízení č. 222/1939 (ze dne 10.8.1939) , jimiž se mění zákon ze dne 30.3.1920, č.252 Sb.z. a n. , kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

Zákon č. 163/1960 (ze dne 17.11.1960) o státním znaku a vlajce

Zákon České národní rady (ze dne 7.12.1992) o státních symbolech České republiky

Zákon č. 61/1918 (ze dne 10.12.1918) jimž zrušují se šlechtictví, řády a tituly

§ 1.

Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský apod.), pak tituly jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami (čestné doktoráty apod.).
Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.

§ 2.

Občané republiky Československé nemohou ani v cizině platně přijímati vyznamenání, pokud byla předcházejícím paragrafem zrušena.

§ 3.

Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se zúčastněnými ministra zákon tento provedli.

§ 4.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Dr. Karel Kramář v.r. A. Švehla v.r.

^ Na začátek stránky ^

Zákon č. 243/1920 (ze dne 10.4.1920), kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádův a titulů

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.

Zákon ze dne 10. prosince 1918, č.61 Sb. z. a n. nevztahuje se na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu československého.
Odznaky tyto jsou:

) Československý válečný kříž, zřízený dekretem prozatímní vlády zemí československých v Paříži dne 7. listopadu 1918.
) Československá revoluční medaille, zřízená dekretem podepsaným za presidenta republiky Československé ministrem pro věci zahraniční v Paříži dne 1. prosince 1918.
) Čestné odznaky, pokud byly zřízeny pro československou revoluční armádu v Rusku (na Sibiři) odbočkou Československé Národní Rady pro Rusko aneb ministerstvem války prozatímní vlády zemí československých, resp. První vlády Československé republiky.
) Medaile vítězství (La medaille de la victoire) pro spojenecké a přidružené mocnosti, podle zásadního rozhodnutí mírové konference v Paříži ze dne 24. ledna 1919.

§ 2.

Ustanovení § 1 tohoto zákona platí, pokud základem k udělení některého z uvedených čestných odznaků občanům Československé republiky jsou vynikající válečné výkony a zásluhy z doby před 31. červencem 1919 a pokud jsou dány jiné podmínky a předpoklady stanovené pro dosažení uvedených čestných odznaků v dekretech a nařízeních, jimiž byly tyto odznaky zřízeny.
Pokud jde o příslušníky armád mocností spojeneckých a přidružených jest udělování čestného odznaku uvedeného v odst.. a) § 1 přípustného také za výkony a zásluhy z doby po 31. červenci 1919.

§ 3.

Rovněž vyňaty jsou z ustanovení zákony ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., čestné odznaky, kterých dobyli si na poli válečném příslušníci československých vojsk jako uznání od vlád spojeneckých.

§ 4.

Nová vyznamenání mohou býti založena pouze pro vojíny za statečnost prokázanou před nepřítelem, nebo pro příslušníky států cizích za zásluhy, kterých získali o stát československý. Vyznamenání taková zřizují se nařízením vlády se souhlasem presidenta republiky. Propůjčovati vyznamenání náleží presidentovi republiky, po případě ministrovi nebo veliteli vojska, které president k tomu zmocní.

§ 5.

Občanským osobám, které jsou příslušníky republiky Československé, nemohou býti nově uděleny ani čestné odznaky v § 1 uvedené, ani nová vyznamenání (§ 4).

§ 6.

Přestupku se dopouští a vězením, na Slovensku uzamčením, od 24 hodin do 14 dnů, nebo trestem peněžitým od 50 do 15.000 Kč buď potrestán:

kdo úmyslně a veřejně užívá šlechtických titulů, erbů, řádů, vyznamenání, jež byly zákonem zrušeny, nebo kdo takovým způsobem hledí naznačiti své bývalé šlechtictví;
kdo si osobuje čestný odznak nebo vyznamenání, nejsa k tomu oprávněn;
kdo v tisku někomu dává zákonem zrušený titul šlechtický.

Přestupky tyto se stíhají soudy, na území někdy uherském správními úřady jako soudy policejními.

§ 7.

Zákonem tímto zrušuje se § 334 zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř.z., a § 598 cís. patentu z 15. ledna 1855, č. 19 ř.z., a § 45 čl. XL. z r. 1879, pokud mluví o řádech a čestných odznacích.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru národní obrany a ministru pro věci zahraniční.

T.G. Masaryk v.r.
Tusar v.r.
Dr. Beneš v.r. Klofáč v.r.

^ Na začátek stránky ^

Zákon č. 252/1920 (ze dne 30.3.1920), kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti, ve znění zákona č. 269/1936 Sb., nařízení č. 222/1939 Sb. a vyhlášky č. 30/1945 Sb.

ze dne 30. března 1920, kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích
a státní pečeti. ve znění zákona č. 269/1936 Sb., nařízení č. 222/1939 Sb. a vyhlášky
č. 30/1945 Sb.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vlajka státní (národní) skládá se ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž jest vsunut modrý klín od žerdi do středu vlajky.
Poměr jednotlivých částí vlajky jest patrný z připojeného obrazce.

§ 2.

Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.

§ 3.

Vláda se zmocňuje stanoviti pro rozličné obory správy státní příslušné vlajky a prapory a vydati ustanovení o užívání barev státních v životě veřejném.

§ 4.

Malý znak republiky Československé jest: Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy, nesoucí na svých prsou červený štítek s třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší.

§ 5.

Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní.
Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.
Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.

§ 6.

Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního.
Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.
Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém středním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené.
Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: "Pravda vítězí."

Podrobnosti jednotlivých znaků jsou patrny z připojených obrazců.

§ 7.

Vláda se zmocňuje stanovití nařízením, kdy kterého znaku má býti užíváno.

§ 8.

Státní pečeť jest dvojí: malá a velká.
Na malé státní pečeti jest vyobrazen malý státní znak, kolem něhož čte se v kruhu nápis: Republika Československá.

Na veliké státní pečeti umístěn jest veliký státní znak i se strážci štítu a heslem. Kolem něho v kruhu čte se nápis: Republika Československá.

§ 9.

Státní pečeti chová předseda vlády.
Vláda se zmocňuje, aby zvláštním nařízením stanovila, kdy kterou pečetí státní pečetiti a jakých pečetí a razítek mají užívati veřejné úřady.

§ 10.

zrušen

§ 11.

zrušen

§ 12.

Ministr vnitra se pověřuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry provedl tento zákon, jenž se stává ihned účinným. +)

T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.

-------------------
+) 22. 4. 1920

Obrázek - Vlajka
Obrázek - Standarta
Obrázek - Malý znak
Obrázek - Střední znak
Obrázek - Veliký znak

^ Na začátek stránky ^

Zákon č. 268/1936 o řádech a titulech

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vyznamenání ve způsobu řádů a čestných odznaků za zásluhy o stát československý může zakládati se souhlasem presidenta republiky vláda nařízením, a to jak pro československé státní občany, tak i pro cizince.

(2) Toto vyznamenání propůjčuje president republiky k návrhu vlády; jde-li o vyznamenání za statečnost před nepřítelem, propůjčuje je president republiky, po případě ministr národní obrany nebo velitel vojska, jež president republiky k tomu zmocní.

(3) Presidentu republiky příslušejí nejvyšší stupně všech těchto vyznamenání; podržuje je, i když presidentem republiky býti přestane, leč by ztratil úřad presidentský podle §67 ústavní listiny.

§ 2.

Cizozemské řády, čestné odznaky a tituly mohou státní občané českoslovenští přijímati jen, svolí-li k tomu president republiky k návrhu vlády.

§ 3.

Vláda může usnesením zakládati pamětní odznaky a určiti podrobnosti o jejich udělování.

§ 4.

President republiky, vláda nebo její členové mohou projevovati uznání za vynikající činnost nebo výkon v zájmu veřejném. Podrobnosti, zejména o způsobu tohoto vyznamenání, určí nařízení, které vydá vláda se souhlasem presidenta republiky.

§ 5.

(1) Titulu presidenta smějí užívati jen osoby, jimž přísluší podle platných právních předpisů.

(2) Vládním nařízením mohou býti stanoveny tituly pro osoby, které nikoli z povolání vykonávají funkce ve veřejné správě nebo v soudnictví.

(3) Také státním a jiným veřejným zaměstnancům mohou býti udíleny čestné tituly za mimořádné výkony ve službě nebo za dlouhotrvající a záslužnou službu; podrobnosti budou stanoveny vládním nařízením.

§ 6.

Politický (státní policejní) úřad může z důvodu veřejného klidu a pořádku zakázati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy nošení neb jiné veřejné užívání cizozemských vyznamenání, k jejichž přijetí nevyžaduje se svolení podle §2, jakož i cizozemských pamětních odznaků, nebo vázati jejich nošení a jiné veřejné užívání na úřední povolení.

§ 7.

(1) Přestupku se dopouští, pokud nejde o čin soudně trestný:

kdo úmyslně a veřejně hledí naznačiti své zákonem zrušené šlechtictví, zejména kdo úmyslně a veřejně za tím účelem užívá zákonem zrušených šlechtických titulů a erbů, jakož i kdo v tisku dává někomu zákonem titul šlechtický,
kdo úmyslně a veřejně užívá zákonem zrušených řádů, odznaků a titulů,
kdo si osobuje šlechtictví, československý nebo cizozemský řád, čestný odznak nebo jiný zevní projev uznání, pamětní odznak, veřejný nebo akademický titul nebo jinou hodnost či služební postavení, nejsa k tomu oprávněn.

(2) Přestupky tohoto zákona , jakož i nařízení, příkazů a zákazů podle něho vydaných trestají okresní (státní policejní) úřady pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do dvou měsíců. Pro případ nedobytnosti pokuty jest uložiti podle míry zavinění náhradní trest vězení do dvou měsíců.

(3) Pokud byly přestupky spáchány československými státními občany, jsou trestné i tehdy, byly-li spáchány v cizině.

§ 8.

(1) Za propůjčení československého řádu nebo čestného odznaku československému státnímu občanu nebo za udělení titulu podle tohoto zákona může býti vybírána taxa ve prospěch státní pokladny. Ustanovení toto se nevztahuje na řády a čestné odznaky za statečnost, jakož i tituly udělené podle §5, odst.3.

(2) Podrobnosti, zejména o výši, předpisování, vybírání taxy a o osvobození od ní, upraví vláda nařízením.

§ 9.

(1) Všechna ustanovení tomuto zákonu odporující anebo tutéž věc jinak upravující se zrušují. Zejména se zrušují §2 zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 6 Sb. z. a n. a §§ 4,5 a 6 zákona ze dne 10. dubna 1920, č. 243 Sb. z. a n.

(2) Z §7 zákona č. 243/1920 Sb. z. a n. vypouštějí se konečná slova: "pokud mluví o řádech a čestných odznacích."

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Dr. Beneš v.r.
Dr. Hodža v.r.
Dr. Krofta v.r.        Dr. Zadina v.r.
Dr. Černý v.r.        Machník v.r.
Dr. Kalfus v.r.        Nečas v.r.
Dr. Franke v.r.        Dr. Czech v.r.
Dr. Dérer v.r.        Tučný v.r.
Najman v.r.        Dr. Šrámek v.r.
Bechyně v.r.        Dr. Spina v.r.
Dostálek v.r.        Zajíček v.r.

^ Na začátek stránky ^

Zákon č. 269/1936 o užívání vlajek, znaků, a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků a o opatřeních proti závadným označením

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST I.
Vlajky, znaky a jiné symboly.

§ 1.
Státní symboly.

Státní vlajku, státní znaky a jiné symboly státní svrchovanosti, jakož i jejich užívání upravuje
- pokud dále není jinak stanoveno - zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. Z. a n.., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

§ 2.
Pojem vlajek.

Co se v tomto zákoně ustanovuje o vlajkách, platí stejně i o praporech, praporcích (standartách) a jiných podobných předmětech.

§ 3.
Jiné než státní symboly.

(1) Ministerstvu vnitra náleží v jednotlivých případech k žádosti stanoviti anebo z vážných důvodů měniti vlajky a znaky svazků územní samosprávy - ač nejde-li o znaky, které jsou částí státního znaku - , přičemž jest pokud možno přihlížeti ke stanovisku příslušného svazku.

(2) Jiné korporace mohou míti své zvláštní vlajky nebo znaky jen tehdy, jestliže jsou podle stanov (organizačních předpisů) k tomu oprávněny a obdržely -li k tomu povolení zemského úřadu.

(3) K žádosti buď trojmo připojen barevný nákres i přesný popis vlajky nebo znaku. Nákres vlajky musí zobrazovati obě její strany. Popis znaku budiž podán podle okolností heraldicky a s potřebnými vysvětlivkami.

(4) O žádosti korporace rozhoduje úřad maje na zřeteli veřejné zájmy.

(5) Zemský úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení, udělené korporacím podle odstavce 2 nebo jím zachované podle § 20, odst. 2, věty 1, odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Jiné vlajky a znaky než uvedené v odstavcích 1 a 2 nevyžadují povolení; jinak však ustanovení tohoto zákona platí i pro ně.

§ 4.
Trvalé veřejné užívání státních a jiných veřejných symbolů.

(1) Trvale veřejně užívati státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části smí jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu.

(2) Trvale veřejně užívati vlajek a znaků svazků územní samosprávy nebo jiných veřejných korporací smí vedle korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde, jen ten, kdo k tomu obdržel povolení okresního úřadu. Je-li znak svazku územní samosprávy částí státního znaku, uděluje povolení zemský úřad. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že se zamýšleným užíváním projevila souhlas korporace, o jejíž vlajku nebo znak jde.

(3) Na území Československé republiky smí trvale veřejně užívati symbolů státní svrchovanosti cizích států kromě osob exterritoriálních a konsulů těchto států jen ten, kdo k tomu obdržel povolení zemského úřadu, příslušného podle svého bydliště (sídla); je-li jeho bydliště (sídlo) v cizině, je k vydání povolení příslušným zemský úřad v Praze. Povolení může býti uděleno jen tehdy, prokáže-li žadatel, že úřady státu, o jehož symbol svrchovanosti jde, nemají proti žádanému způsobu užívání námitek.

(4) Trvalým rozumí se též takové užívání, jež se děje po delší dobu nebo se častěji opakuje.

(5) V žádosti o povolení budiž zejména též vylíčen způsob a rozsah zamýšleného užívání. O žádosti rozhoduje úřad maje na zřeteli veřejné zájmy. Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může úřad povolení, pokud se týče dosavadní právo (§ 20, odst. 2, věta 2) odníti nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(6) Užívání symbolů uvedených v tomto paragrafu, pokud bude povoleno podnikům výdělečným, je podrobeno roční taxe do 10.000 Kč ve prospěch státní pokladny, jde-li o symbol svazku územní samosprávy, ve prospěch tohoto svazku . Taxu vyměří úřad při udělení povolení.

(7) O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu vydaného v prvé stolici, rozhoduje ministerstvo vnitra v dohodě s příslušným odborným ministerstvem.

§ 5.
Příkaz k přechodnému veřejnému užívání státních symbolů.

Okresní úřad může , žádá-li toho veřejný zájem, přikázati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy, aby státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí bylo přechodně veřejně užito, a stanoviti způsob, jakým se má tak státi.

§ 6.
Vadné provedení státních a jiných veřejných symbolů, ochrana před napodobením.

Veřejné užívání státní vlajky, státních znaků nebo jejich částí, dále vlajek a znaků svazků územní samosprávy je zakázáno i když jsou splněny podmínky uvedené v předchozích paragrafech, je-li způsob provedení těchto symbolů s hlediska heraldického podstatně vadný a zejména, může-li tato závada vzbuditi veřejné pohoršení nebo vésti k záměně těchto symbolů s jiným symbolem (předmětem). Rovněž je zakázáno veřejně užívati předmětů nebo vyobrazení, jež svým provedením mohly by vzbuditi zdání, jakoby to byly tyto symboly:

§ 7.
Přípustnost a způsob užívání státních a jiných symbolů.

(1) Zakázáno je jakékoliv užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jež by se jevilo nevhodným, nepřiměřeným nebo jako projev neúcty k těmto symbolům.

(2) Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo jiných symbolů jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu nebo vzhledem k e způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako projev proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo jako projev neúcty ke státní vlajce nebo státnímu znaku, nebo mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek.

(3) Není-li dále jinak stanoveno, je dovoleno přechodně veřejně vyvěšovati při příležitostech širšího významu jiné vlajky než státní jen tehdy, jsou-li zároveň vyvěšeny nejméně ve stejném počtu a na předních místech státní vlajky alespoň téže velikosti a úpravy.

(4) Užije-li se k přechodné vnitřní výzdobě místností veřejně přístupných jiných vlajek než státních, musí býti zároveň na čelném místě užito alespoň jedné vlajky státní důstojné úpravy a větších rozměrů, než jsou rozměry použitých vlajek jiných. Totéž platí pro nošení vlajek ve veřejných průvodech a jiných shromážděních pod širým nebem.

(5) Při slavnostních příležitostech mezinárodní povahy musí býti státní vlajky užito v čele vlajek ostatních zastoupených států tak, aby vlajka žádného cizího státu ji nepřevažovala počtem, velikostí nebo úpravou.

(6) Ustanovení odstavců 3, 4, věty 1 a odstavce 5 nevztahuje se na užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států osobami exterritoriálními a konsuly těchto států . Ustanovení odstavců 3 a 4 neplatí pro užívání symbolů smutečních.

(7) Příslušníci cizích států mohou při svém hromadném vystupování na území republiky Československé užívati veřejně vlajky, znaku nebo jiného symbolu, dal-li k tomu pro jednotlivé případy svolení okresní úřad, v jehož obvodu jich má býti po vstupu na toto území po prvé užito. O toto svolení mohou žádati buď zmínění příslušníci cizích států anebo ti, kdož pořádají na zdejším státním území podnik, při němž má býti uvedených symbolů veřejně užito. Zemský úřad může však toto svolení kdykoli odejmouti. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na veřejné užívání československých symbolů uvedených v § 1.

§ 8.
Odstranění závadných symbolů.

(1) Odstraniti symboly, jichž užívání se příčí ustanovením §§ 6 a 7, přikáže okresní úřad vlastníku (spoluvlastníku) nebo uživateli či správci věci, na níž bylo symbolu na př. vyvěšením, umístěním, zobrazením neb vystavením na odiv užito, anebo tomu, jenž symbolu užívá. Není-li takovýchto osob anebo znamenalo-li by vydání příkazu těmto osobám průtah ve věci, uloží tuto povinnost obci. V příkaze může vysloviti, že závadný symbol se zabavuje nebo že propadá. Odvolání z příkazu nemá odkladného účinku.

(2) Je-li toho naléhavě třeba, je státní bezpečnostní orgán povinen přikázati osobám, uvedeným ve větě 1 předchozího odstavce, prozatímní odstranění takového symbolu, po př. dáti provésti toto odstranění a předběžně jej zabaviti.

(3) Nelze-li vzhledem ke spojení takového symbolu s movitou věcí provésti jeho prozatímní odstranění anebo zabavení, lze zabaviti i tuto věc.

(4) O opatřeních učiněných podle odstavců 2 a 3 musí býti podána bezodkladně zpráva okresnímu úřadu, který co nejdříve rozhodne, má-li býti symbol odstraněn po případě stalo-li se prozatímní odstranění po právu, či nikoliv. Nerozhodne-li pro odstranění, nařídí, aby předběžně zabavený symbol byl vrácen tomu, u koho byl zabaven. Rozhodne-li pro odstranění, může zároveň vysloviti, že závadný symbol propadá. Byla-li podle odstavce 3 předběžně zabavena movitá věc, s níž symbol jest spojen, nařídí v rozhodnutí, aby po odstranění závadného symbolu byla věc vrácena. Odvolání z rozhodnutí, jímž bylo odstranění vysloveno, nemá odkladného účinku.

(5) Zabavené věci mohou býti po odstranění závadného symbolu prodány veřejnou dražbou nebo z volné ruky za cenu, kterou úřad stanovil, anebo jinak přiměřeně zužitkovány, je-li nebezpečí, že se zkazí, nebo dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákladem a není-li jich třeba k vedení důkazu. Výtěžek nastupuje na místo prodaných věcí. Prodej pro nepoměrný náklad na uschování se neprovede, byla-li včas složena částka, stačící k úhradě tohoto nákladu.

(6) Náhradu nákladů spojených s odstraněním (zabavením) uvedených symbolů uloží okresní úřad tomu, kdo symbolu o své újmě užil anebo k užití dal podnět. Není-li tato osoba známa nebo nelze-li na ní náhradu vymoci, uloží se náhrada ostatním osobám uvedeným v první větě odstavce 1, pokud lze je činiti za užití symbolu odpovědnými.

ČÁST II.
Vojenský stejnokroj a stejnokroj četnictva.

§ 9.
Pojem vojenského stejnokroje; součástky vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva.

(1) Vojenským stejnokrojem rozumí tento zákon, nestanoví-li se výslovně nic jiného, stejnokroj příslušníků československé branné moci, historické stejnokroje československého vojska ze zahraničí a vojska domácího, jakož i stejnokroj osob v místním zaopatření vojenské invalidovny.

(2) Co platí o vojenském stejnokroji a stejnokroji četnictva, platí stejně i o jeho součástkách.

§ 10.
Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva.

(1) Ochrana vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se vztahuje na jeho úpravu, jak je stanovena vojenskými (četnickými) služebními knihami a zvláštními předpisy. Úpravou vojenského stejnokroje a stejnokroje četnictva se rozumí střih a úprava oděvu, výložků, ramenních pásek, odznaků hodnosti a odznaků vůbec, úprava čepic, podbradníku a knoflíků, pásu služebního a vycházkového a poboční zbraně.

(2) Vojenské (četnické) služební knihy a zvláštní předpisy upravují povinnost a právo vojenských osob v činné službě i mimo činnou službu nositi vojenský stejnokroj a povinnost a právo příslušníků četnictva nositi stejnokroj četnictva, jakož i právo bývalých příslušníků československého vojska ze zahraničí a vojska domácího nositi jejich historické stejnokroje a právo osob v místním zaopatření vojenské invalidovny nositi stejnokroj pro ně zavedený.

(3) Nikdo nesmí veřejně nositi vojenský stejnokroj nebo stejnokroj četnictva, nemá-li k tomu podle předpisů dotčených v předchozím odstavci povinnost anebo právo, nebo veřejně nositi na těchto stejnokrojích odznaky hodnosti, která mu nenáleží. Rovněž je zakázáno veřejně nositi takový stejnokroj nebo ústroj, který je buď v celku nebo jen v některých součástkách vojenskému stejnokroji nebo stejnokroji četnictva tak podoben, že jej lze od něho rozeznati jen při zvláštní pozornosti, leč by nošení takového stejnokroje nebo ústroje buď bylo povoleno podle § 14, nebo nařízeno zvláštním předpisem, vydaným v dohodě s ministerstvem národní obrany - a byl-li by stejnokroj takový podoben stejnokroji četnictva - v dohodě s ministerstvem vnitra.

(4) Jakým způsobem bude zabezpečen vliv vojenské správy na ochranu vojenského stejnokroje v řízení podle tohoto zákona, stanoví instrukce, vydaná ministerstvem vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany.

ČÁST III.
Jiné než vojenské (četnické) stejnokroje.

§ 11.
Rozsah úpravy.

(1) Další ustanovení tohoto zákona o stejnokrojích platí stejně i o jejich součástkách.

(2) Veřejné nošení jiných stejnokrojů než vojenských a četnických osobami k tomu povolanými nepodléhá žádnému omezení podle dalších ustanovení, jde-li o stejnokroje:

zaměstnanců a orgánů státu, zemí a okresů a státních, zemských a okresních ústavů, podniků a jiných zařízení,
osob požívajících v republice Československé exterritoriality a konsulů,
příslušníků branné moci cizích států, zaměstnanců a orgánů cizích států nebo cizozemských státních ústavů, státních podniků, jakož i cizozemských podniků pro veřejnou dopravu, a to vesměs s podmínkou, že vzájemnost je smluvně zaručena,
duchovních a řeholních osob církví a náboženských společností státem uznaných (recipovaných), pokud tyto stejnokroje jsou předepsány organisačními nebo bohoslužebnými předpisy církve nebo náboženské společnosti,
upravené zvláštními právními předpisy, jejichž platnost zůstala tímto zákonem nedotčena.

(3) Ministerstvo vnitra může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, po případě s jiným věcně zúčastněným ministerstvem, povolili v jednotlivých případech nošení stejnokrojů zmíněných v předchozím odstavci pod č. 3 i tehdy, když není splněna podmínka tam uvedená.

§ 12.
Stejnokroje orgánů obecní policie.

Ministerstvo vnitra stanoví směrnice pro úpravu stejnokrojů orgánů policie vykonávané obcemi. Obce jsou povinny ve lhůtě, která jim bude dána bezprostředním státním úřadem dohlédacím, přizpůsobiti na svůj náklad stejnokroje těchto orgánů zmíněným směrnicím.

§ 13.
Stejnokroje jiných veřejných orgánů a příslušníků některých povolání.

(1) Osoby, požívající ochrany podle trestních zákonů při výkonu svého úřadu či služby neb úředního příkazu jim daného, mohou - pokud se na ně nevztahují již ustanovení §§ 11 nebo 12 - nositi veřejně stejnokroj vyznačující toto jejich postavení jen tehdy, učinily-li o tom samy nebo jejich zaměstnavatel předem oznámení okresnímu úřadu.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i o osobách zaměstnaných při veřejné dopravě a o osobách provozujících své povolání na místech sloužících veřejné dopravě.

(3) V oznámení podle předchozích, odstavců musí býti uvedeno, při jakých příležitostech bude stejnokroj nošen, pokud se týče vymezen i okruh osob, pro něž je stejnokroj určen. Dále musí býti připojen k oznámení barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje a přesný popis stejnokroje, jeho střihu a barvy.

(4) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje, podobá-li se vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti, nebo byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může zakázati jeho nošení též tehdy, nesrovnává-li se ráz stejnokroje s povahou úkonů, k nimž povolány jsou osoby zmíněné v odstavcích 1 a 2.

(5) Nezakáže-li úřad veřejné nošení stejnokroje do 8 neděl ode dne, kdy oznámení bylo mu podáno nebo odevzdáno poště k dopravě, nebo vezme-li úřad oznámení to na vědomí před uplynutím této lhůty, může býti započato s jeho nošením.

(6) Úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje též tehdy, zjistí-li dodatečně okolnosti, odůvodňující zákaz podle první věty odstavce 4.

§ 14.
Stejnokroje korporací.

(1) K veřejnému nošení stejnokroje členy korporace je potřebí povolení zemského úřadu. Má-li však korporace pobočné útvary v obvodech několika zemských úřadů, jest příslušným k vydání povolení ministerstvo vnitra.

(2) Podati žádost náleží korporaci. V žádosti musí býti zejména též uvedeno, pro jaký okruh osob je stejnokroj určen a při jakých příležitostech bude nošen. K žádosti - ač neprokáže-li žadatel, že jde o stejnokroj takové podoby, jaký byl již jiné korporaci týmž úřadem povolen - buď trojmo připojen barevný nákres přední i zadní strany stejnokroje s přesným popisem stejnokroje, jeho střihu a barvy.

(3) Žádost jest zamítnouti, neobsahují-li stanovy (organisační předpisy) korporace ustanovení o nošení stejnokrojů nebo sleduje-li korporace podle svých stanov (organisačních předpisů) cíle politické. Jinak rozhoduje úřad o žádosti maje na zřeteli veřejné zájmy, žádost může býti zejména zamítnuta, podobá-li se žádaný stejnokroj vojenskému či četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. V povolení vždy buď vytčen okruh osob, které budou oprávněny nositi stejnokroj, a buď uvedeno, při jakých příležitostech smí býti stejnokroj nošen; povolení opravňuje k veřejnému nošení stejnokroje na celém území republiky Československé.

(4) Úřad může, vyžaduje-li toho veřejný zájem, povolení odníti, nebo dodatečně vázati podmínkami, jež uzná ve veřejném zájmu za nutné.

(5) Členové korporací z cizího státu mohou v jednotlivých případech na území republiky Československé veřejně nositi stejnokroj, dal-li k tomu svolení okresní úřad, v jehož obvodu má býti po vstupu na toto území poprvé nošen. O toto svolení mohou žádati buď tyto korporace z cizího státu, anebo korporace, pořádající na zdejším státním území podnik, při němž má býti stejnokroj nošen. Zemský úřad může však toto svolení kdykoliv odejmouti.

§ 15.
Stejnokroje zaměstnanců.

(1) Pokud nejde o případy uvedené v předchozích paragrafech, může každý zaměstnavatel (podnikatel) stanoviti stejnokroj pro své zaměstnance. Tento stejnokroj nesmí se však podobati vojenskému nebo četnickému stejnokroji nebo některému ze stejnokrojů uvedených v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5 nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 nebo stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že by jej bylo lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti. Totéž platí, nosí-li podnikatel tento stejnokroj.

(2) Okresní úřad zakáže veřejné nošení stejnokroje zmíněného v předchozím odstavci, byl-li by jeho nošením ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Může je zakázati, podobá-li se tento stejnokroj některému stejnokroji, povolenému podle § 14.

§ 16.
Stejnokroje chovanců vyučovacích, vychovávacích, léčebných a jiných podobných ústavů.

Pro stejnokroje chovanců vyučovacích, vychovávacích, léčebných a jiných podobných ústavů platí obdobně ustanovení § 15, odst. 1, věty 2 a odstavce 2.

§ 17.
Zákaz nepřípustných stejnokrojů a ochrana stejnokrojů přípustných.

Zakázáno je nositi veřejně

stejnokroje, jež nejsou uvedeny v předchozích paragrafech; tento zákaz netýká se stejnokrojů národních a vžitých, zejména stejnokrojů býv. živnostenských cechů, stejnokrojů hornických a pod., jakož i stejných nebo sobě podobných ústrojů, veřejně užívaných obvykle při sportu, tělocviku, práci, samaritství, ve společnosti a pod.,
stejnokroj uvedený v §§ 11, 12, 13 a 14, pokud se týče služební odznak jej nahrazující nebo doplňující,. osobami nepovolanými, jakož i takový ústroj, který buď v celku nebo jen v některých součástkách jest podoben stejnokrojům uvedeným v § 11, odst. 2, č. 1, 2, 4 a 5, nebo některému z obecněji známých stejnokrojů uvedených tamtéž pod č. 3 neb stejnokroji stanovenému podle § 12 nebo stejnokroji užívanému podle § 13 tak, že jej lze od nich rozeznati jen při zvláštní pozornosti.

ČÁST IV.
Odznaky.

§ 18.
Zákaz nepřípustných odznaků.

(1) Zakázáno je veřejně nositi odznaky, jimiž se projevuje smýšlení čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky.

(2) Okresní úřad zakáže pro svůj obvod veřejně nositi takové odznaky, jichž nošením by byl ohrožen veřejný klid a pořádek nebo veřejná mravnost. Je-li takového zákazu zapotřebí v obvodech více okresních úřadů, může jej vydati zemský úřad pro svůj obvod nebo jeho část.

ČÁST V.
Společná ustanovení o vlajkách, znacích a jiných symbolech, o stejnokrojích a odznacích.

§ 19.
Přechodná omezení.

Ustanoveními předchozích částí není vyloučeno užití čl. 3 zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy.

§ 20.
Dřívější oprávnění.

(1) Státního znaku v pečeti (razítku) užívají toliko soudy a státní úřady, orgány, ústavy, podniky a jiná státní zařízení; veškerá jiná oprávnění k jeho užívání v pečeti (razítku) zanikají.

(2) Vlajky a znaky svazků územní samosprávy a jiných korporací, jejichž vznik lze vyvoditi z předpisů dříve nebo dosud platných nebo ze zvyklostí, zůstávají v platnosti. Rovněž zůstávají v platnosti - s výjimkou ustanovení předchozího odstavce - dosavadní práva k trvalému veřejnému užívání státní vlajky, státního znaku nebo některé jeho části, jakož i vlajek a znaků svazků územní samosprávy.

(3) Stejně zůstávají v platnosti povolení k veřejnému nošení stejnokrojů a odznaků vydaná podle dřívějších předpisů.

(4) Ustanovení tohoto zákona jinak vztahují se však od počátku jeho účinnosti i na právní poměry, založené před jeho účinností.

§ 21.
Pojem veřejnosti.

Kde se v předchozích ustanoveních mluví o veřejném užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, a o veřejném nošení stejnokrojů a odznaků, rozumí se tím zejména takové jich užívání (vyvěšování, umísťování, zobrazování, stavění na odiv) a nošení, jež se děje na místě veřejně nebo více lidem přístupném nebo tak, že jsou z veřejného místa viditelny. Veřejným užíváním symbolů uvedených v §§ 4 a 7 rozumí se též každé užívání těchto symbolů na tiskopisech, ve spisech nebo na předmětech určených k rozšiřování.

§ 22.
Ustanovení trestní.

Přestupky částí I, II, III, IV a V tohoto zákona, jakož i předpisů, příkazů a zákazů podle ustanovení těchto částí zákona vydaných, trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 20 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 2 měsíců. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 2 měsíců.

ČÁST VI.
Označení.

§ 23.
Zákaz nepřípustných označení.

(1) Na místech veřejně přístupných nebo na místech viditelných z míst veřejně přístupných jest zakázáno jakkoli označovati nemovité nebo movité věci nápisy, obrazy, odznaky, barvami nebo jiným podobným způsobem, jímž se projevuje smýšlení, čelící proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti, demokraticko-republikánské formě Československé republiky, nebo jímž se tupí republika Československá nebo její orgány anebo jinak ohrožuje veřejný klid a pořádek.

(2) Rovněž jest zakázáno na takovýchto místech věci movité takto označené umísťovati nebo rozšiřovati.

(3) Zákazy v předchozích odstavcích uvedenými není omezeno užívání symbolů státní svrchovanosti cizích států, pokud děje se v mezích uznaných mezinárodním právem nebo mezinárodní zvyklostí.

§ 24.
Ustanovení trestní.

(1) Přestupky ustanovení § 23 trestají - nejde-li o čin přísněji trestný - okresní úřady pokutou do 10 000 Kč nebo vězením (uzamčením) do 1 měsíce. Za nedobytnou pokutu vyměří se náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění až do 1 měsíce.

(2) V odsuzujícím nálezu budiž dále vinníku uloženo, aby závadné označení odstranil. Jsou-li tu přitěžující okolnosti, může mu býti uloženo, aby odstranění to provedl osobně. Neučiní-li tak v přiměřené lhůtě stanovené úřadem, budiž vyměřený trest zvýšen na dvojnásobnou míru. Nejvyšší sazby trestu uvedené v odstavci 1 v tomto případě neplatí.

§ 25.
Náhrada škody a nákladu vzniklého odstraněním závadného označení.

(1) Byla-li trestným činem nebo odstraněním závadného označení způsobena škoda, může býti k návrhu poškozeného rozhodnuto v trestním nálezu nebo odděleně též o její náhradě, pokud náhrada škody nepřesahuje částku 1 000 Kč. Jinak se odkáže poškozený na pořad práva. Z rozhodnutí, jímž se poškozený odkazuje na pořad práva, nelze se odvolati.

(2) Nelze-li z jakéhokoliv důvodu provésti nebo ukončiti proti pachateli trestného činu, zmíněného v § 23, trestní řízení podle tohoto zákona bez průtahu, uloží obci, v jejímž obvodě byl trestný čin spáchán, politický úřad jí bezprostředně nadřízený, vyžadují-li toho veřejné zájmy, aby ve lhůtě jím určené odstranila závadné označení; z tohoto výroku není odvolání.

(3) Náhradu nákladu, vzniklého obci podle předchozího odstavce, uloží osobám za škody odpovědným okresní úřad.

ČÁST VII.
Ustanovení společná a závěrečná.

§ 26.
Příslušnost úřadů.

Pravomoc přiznaná tímto zákonem okresním úřadům přísluší v obvodech působnosti státních úřadů policejních těmto úřadům s výjimkou pravomoci uvedené v § 25, odst. 2.

§ 27.
Spolupůsobení obcí.

Obce jsou i v případech, kde v tomto zákoně není tak výslovně stanoveno, povinny spolupůsobiti při jeho provádění, jakož i při provádění předpisů podle něho vydaných.

§ 28.
Účinnost a provádění zákona.

(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti veškeré právní předpisy, které upravují otázky tímto zákonem upravené nebo které odporují ustanovením tohoto zákona.

Zejména pozbývají platnosti:
§§ 10 a 11 zák. č. 252/1920 Sb. z. a n.,
§§ 8 až 10 vládního nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512 Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti,
nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jímž se upravuje oprávnění nositi stejnokroje a odznaky,
§ 36 trestního zákona o přestupcích (zák. čl. XL/1879),
nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 28. února 1919, č. 1007 (č. 39 Úr. Nov.) o praporech, znacích a odznacích, s výjimkou § 3,
§ 2 nařízení téhož ministra ze dne 30. srpna 1926, č. 7600 pres. (Úr. Nov. ze dne 4. září 1926), kterým se stíhají některé činy, rušící veřejný klid a právní pořádek na Slovensku,
§ 333 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 597 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a
§ 44 zák. čl. XL/1879 o přestupcích, pokud se týkají neoprávněného nošení stejnokroje a odznaků.

2) Jiné předpisy než uvedené v odstavci 1 zůstávají v platnosti; jsou tedy nedotčeny zejména:

zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních, ve znění zákona ze dne 10. července 1933, č. 125 Sb. z. a n.,
zákon ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,
zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly, s pozdějšími změnami,
zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., o odstranění nevhodných názvů,
zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé,
zákon ze dne 25. října 1933, č. 201 Sb. z. a n., o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran, ve znění zákonů pozměňujících a doplňujících,
zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 316 Sb. z. a n., o vlajce a rejstříku lodí námořních,
zákon ze dne 19. prosince 1921, č. 479 Sb. z. a n., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže, a
zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., o ochraně známek, ve znění zákona ze dne 20. prosince 1932, č. 27 Sb. z. a n. z roku 1933.

(3) Rovněž zůstávají tímto zákonem nedotčeny právní předpisy o stejnokrojích a služebních odznacích vojska, četnictva, zaměstnanců a orgánů státu a státních ústavů, podniků nebo jiných státních zařízení, zaměstnanců drah, jakož i osob uvedených v § 13, odst. 1, právní předpisy o nošení stejnokrojů při divadelních představeních, a právní předpisy o zbraních, i když tyto jsou součástí stejnokroje, a o právu spolkovém a shromažďovacím.

(4) Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Beneš v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Černý v. r.

^ Na začátek stránky ^

Vládní nařízení č. 220/1939 (ze dne 18.9.1939) , kterým se mění zákon ze dne 10.12.1918, č.61, Sb.z. a n. , jimiž se zrušují šlechtické řády a tituly, ve znění zákona ze dne 21.10.1936, č. 268 Sb. z. a n.., o řádech a titulech

Vláda Protektorátu Čechy a Morava naři- zuje podle čl. II ústavního zákona zmocňova- cího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:

čl. I.

1. Ustanovení §1, odst.1 zák. č.61/1918 Sb. z. a n. , pokud zrušuje řády a tituly, po- zbývá platnosti.
2. Právní úprava šlechtictví bude prove- dena zvláště.
3. Ustanovení §7, odst.1, č1. a 2 zák. č.268/1936Sb. z. a n. se zrušují.

čl.II.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.

Dr. Hácha v.r.
Ing. Eliáš v.r.
Ježek v.r.         Dr. Šádek v.r.
Dr. Kalfus v.r.      Dr. Havelka v.r.
Dr. Krejčí v.r.     Dr. Feierabend v.r.

Dr. Klumpar v.r.

Vládní nařízení č. 222/1939 (ze dne 10.8.1939) , jimiž se mění zákon ze dne 30.3.1920, č.252 Sb.z. a n. , kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti

ze dne 10. srpna 1939, jímž se mění zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti.

Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. z. a n.:

Čl. I.
Zákon č. 252/1920 Sb. z. a n. se mění takto:

1. § 1 zní:
"(1) Vlajka Protektorátu Čechy a Morava se skládá z vrchního pruhu bílého, středního červeného a spodního modrého.

(2) Poměr jednotlivých částí vlajky je patrný z připojeného obrazce."

2.§ 2 zní
"Standarta státního presidenta jest tvaru čtvercového, bílá s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava."

3. § 4 zní:
"(1) Menší znak Protektorátu Čechy a Morava jest:
Na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.

(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."

4. § 5 zní:
"(1) Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený. V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná, s čelenkou a zbrojí; vše zlaté barvy.

(2) Podrobnosti jsou patrny z připojeného obrazce."

5. Vypouští se § 6.

6. § 8 zní:
"(1) Pečeť Protektorátu Čechy a Morava jest dvojí: menší a větší.

(2) Na menší pečeti jest vyobrazen menší znak protektorátu Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení Protektorátu Čechy a Morava.

(3) Na větší pečeti umístěn jest větší znak Protektorátu Čechy a Morava, kolem něhož čte se v kruhu slovní označení Protektorátu Čechy a Morava."

Čl. II
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení . Provede je ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Kapras v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Dr. Šádek v. r.
Dr. Havelka v. r.
Čipera v. r.
Dr. Feierabend v. r.
Dr. Klumpar v. r.

^ Na začátek stránky ^

Zákon č. 163/1960 (ze dne 17.11.1960) o státním znaku a vlajce

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1.
Státní znak

(1) Státní znak Československé socialistické republiky tvoří červený štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev, nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá (čl. 110 odst.1 ústavy).

(2) Podrobné vyobrazení státního znaku je v příloze 1 tohoto zákona.

§ 2.
Státní vlajka

(1) Státní vlajka Československé socialistické republiky se skládá ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž je vsunut modrý klín od žerdi ke středu vlajky (čl. 110 odst. 2 ústavy). Při slavnostních příležitostech lze užívat praporu utvořeného podle státní vlajky.

(2) Vyobrazení státní vlajky a vzájemný poměr rozměrů jejich polí a klínu jsou uvedeny v příloze 2 tohoto zákona.

§ 3.
Stándarda presidenta republiky

(1) Standarta presidenta republiky je bílá, s okrajem z bílých, modrých a červených políček. V jejím středu je státní znak, po jeho stranách jsou lipové ratolesti. Pod státním znakem je heslo "Pravda vítězí" na stuze červené barvy. Písmena nápisu jsou barvy zlaté.

(2) Podrobné vyobrazení standarty presidenta republiky a vzájemný poměr jejich rozměrů jsou uvedeny v příloze 3 tohoto zákona.

§ 4.
Státní pečeť

(1) Státní pečeť Československé socialistické republiky tvoří státní znak s lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je kruhový nápis "Československá socialistická republika"

(2) Státní pečeť Československé socialistické republiky uschovává president republiky.

Užívání státního znaku a státní vlajky

§ 5.

(1) Státního znaku a státní vlajky užívají Národní shromáždění, president republiky, vláda, Slovenská národní rada, národní výbory, ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy, československé zastupitelské úřady, soudy, prokuratura, jakož i orgány státní správy, které určí vláda.

(2) Státního znaku a státní vlajky užívají též ozbrojené síly a bezpečnostní sbory Československé socialistické republiky.

(3) Státního znaku a státní vlajky užívá dále Československá akademie věd, školy, kulturní a vědecké ústavy a státní organizace, které se zřetelem na povahu jejich úkolů určí vláda.

(4) Podrobnosti o užívání státního znaku a státní vlajky v ozbrojených silách stanoví president republiky, na ostatních úsecích vláda.

§ 6.

Státního znaku a státní vlajky mohou užívat při slavnostních příležitostech dobrovolné společenské organizace pracujících, podniky a jiné organizace i jednotliví občané.

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7.

Dosavadní státní znaky se postupně nahradí státním znakem stanoveným ústavou Československé socialistické republiky. Přechodná opatření blíže stanoví vláda.

§ 8.

Zrušuje se:

zákon č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a státní pečeti;
zákon č. 269/1936 Sb.., o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením;
předpisy vydané na základě zákonů uvedených pod č.1 a 2.

§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Novotný v.r.
Fierlinger v.r.
Široký v.r.

Soubor "Zákon č. 163/1960" ve tvaru pdf ke stažení.

^ Na začátek stránky ^

Zákon České národní rady (ze dne 7.12.1992) o státních symbolech České republiky

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

§ 1.

Státními znaky České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

§ 2.

Velký a malý státní znak

Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
Vyobrazení velkého státního znaku je přílohou 1 tohoto zákona.
Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
Vyobrazení malého státního znaku je přílohou 2 tohoto zákona.

§ 3.

Státní barvy

Státními barvami jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí.

§ 4.

Státní vlajka

Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.
Vyobrazení státní vlajky je přílohou 3 tohoto zákona.

§ 5.

^ Na začátek stránky ^